Prosimtě, proč to děláš?

Tuhle větu každý určitě už někdy slyšel. Často vzápětí následuje další otázka na tělo: Můžeš mi to prosimtě vysvětlit? A pak obvykle příval dalších mnoha slov.

Já ji naposledy zaslechla před pár dny na jahodovém poli při samosběru (tam člověk zaslechne vždy víc než by chtěl:-). Naštěstí nebyl dotaz určený mně. A tahle kombinace (zenová aktivita a nulová angažovanost)  mi "otevřela oči". 

Jaké by to mohlo být, kdyby tazatele OPRAVDU zajímalo, proč dotazovaný dělá to, co dělá. Kdyby dal tazatel dotazovanému - v tomto případě rodič dítěti - čas a prostor na to, aby mohl vysvětlit svoje chování. Třeba by se tazatel - v tomto případě rodič - dozvěděl něco, co by mu mohlo také "otevřít oči" a situaci vyřešit ku prospěchu všech zúčastněných. A dotazovaný -  v tomto případě dítě - by se pak nemuselo v honbě za pozorností uchylovat k méně civilizovaným prostředkům.